* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *
POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny         Č. 2 (36)
         ZÁŘÍ 2009
         ISSN 1505-1676
srbská literatura, srbská poezie

o autorovi
o překladatelce
zpět

Nikola Živanović

Kostky se rozsypaly

Naše malé osudy,
Nejistá, každodenní rozhodnutí.
Na města na jihu Evropy
Padá tma, a miliony lidí
Čekají svůj zítřejší osud,
Ale náhoda se ztrácí
V zákonu velkých čísel
Nový den přináší jen kávu a sendvič
První cigaretu a ranní noviny
Vždy se stejným počtem stránek
Zadaných jen pro černou kroniku

 

Autobusy

Od Zeleného trhu, do Zeleného trhu
Od náměstí Republiky, do náměstí Republiky,
Zkoumají neznámé části města,
Nalézají ty co zastavili na periferii
Toulavé majáky, útěcha a spása,
Jediné pevné body v bělehradské noci,
Ve věčném kroužení kolem stejných zastávek.
Střídání sudých a lichých čísel,
Mezi všemi v tomto městě ztracenější.

 

Modrá švestka

Vedle křižovatky u Zeleného trhu
Ve stínu, za trafikou
Vyrostla malá divoká švestka,
Její přítomnosti během dne
Si nevšímá nikdo z kolemjdoucích,
Ale když se setmí, a ulice zpustnou
Je jasné, že je spřažená se semaforem
Který řídí neviditelnou dopravu.

 

Peklo

Nesnáším horko! Letní vedra trávím
Chráněn stěnami a spuštěnými roletami.
S klimatizací nastavenou na bod mrazu
Jen občas, během několika dnů,
kterým ve zprávách říkají pekelné
A nedoporučují pobyt na slunci,
Přesně v poledne odcházím do centra.
Dívám se na okolí se zájmem vulkanologa
Vidím známé budovy ve stavu rozžhavení;
Opuštěné náměstí; zašlý a propadlý chodník -
Naše město ve chvíli stvoření.

 

Noční jízda na dráze Bělehrad-Bar

Noc kalná, bez hvězd.
Kupé plná starých pašeráků a kouře,
Z okolních lesů a pasek, po
Stmívaní zůstaly jen fosilie.
Po kolejích kola jedou skoro tiše.
Tohle není cesta, která vede na zem.

 

Recyklace

Není třeba psát úplně nové básně
Není to podle ekologických standardů
Předem si vyčerpáme temné zdroje jazyků.
Do básně je třeba vnášet procento staré
Hlavně nepoužitelné poezie.
Klasiky a velká témata je třeba
Používat opatrně, jako pozlacení.
Kromě starých básní pro recyklaci
Jako vždy, jsou dobře staré noviny,
Milostné dopisy a rozvodové listiny

 

Občan světa

Nechce se mi do Paříže
Hrozím se jen pomyslet
Že bych se musel zastavit v Louvru
Dívat se na obrazy, přezkoušet se z
Dějin umění, mít vlastní názor,
Přemýšlet, co řeknu
Když se mě budou ptát, jak bylo ve Francii.
Nezajímá mě ani opera, ani literární události
Jestli jsem miloval umění, miloval jsem ho
Jako něco, co jsem mohl najít ve svém pokoji,
Vytáhnout z poličky,
Miloval jsem ho, protože jsem nerad vycházel z domova.
Snažím se vyhnout se Notre Dame
A lezení na Eiffelovou věž.
Nepotřebuji to přemýšlení o minulosti
Moje myšlenky jsou bezmocné i před každodenními problémy.
Pokud bych odjel do Paříže,
Rád bych si našel nějaký klidný hotelový pokoj,
Daleko od Elysejských polí, umění a zmatků,
Lehnout si a zavřít oči.
Veselý, vrátil bych se z cesty,
Vědomý, že jsem občanem světa,
A že jsem si, aspoň na par okamžiků
V Paříži cítil jako doma.

 

Nikola Živanović
ze srbštiny přeložila Sandra Vlainić

zpět

srbská literatura, srbská poezie