* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *
POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny         Č 3-4 (37-38)
         PROSINEC 2009
         ISSN 1505-1676
ukrajinská literatura, ukrajinská poezie

o autorovi
o překladatelu
zpět

Bohdan-Oleh Horobčuk

Několik městských krajinek

všechny mé texty
přebývají mezi snem a realitou

když jsem byl ještě hodně mladým básníkem
když mi bylo 15
když jsem ještě neměl ani jen první – dost nepovedenou – ale mé paměti drahou –

sbírku
byl jsem svědkem jak na ulici srazilo psa
přejel po něm náklaďák
po černém malém psu
po vořechu z vořechů – vyhublém a žalostném
až se všechny jeho červenavé vnitřnosti vyvalily ven
až se vyvalilo jeho agonické skučení
takové pronikavé a upřímné
jako nějaká báseň Lorky

děti – majitelé psa – stály na chodníku
a křičely a křičely: Šariku, Šariku, Šariku
děti jsou holt děti

auta jej míjela
on pištěl
ještě dlouho pištěl
zatím co jsem jej míjel
pištěl několik set metrů

a za několik nocí se mi přisnilo
že na stadionu vedle našeho domu podřezali ubožáka
a jeho břich byl přesně takový červený
jak psův
ve sně jsem uvěřil v co jsem viděl – dech mi vyrazilo a dusilo a tisklo

probudil jsem se ohromen

ale text o tom jsem napsal až po čtyřech letech
když mi má paměť odpustila zmizení té bolesti

napsal jsem o ubožáku a ne o psu
ne o rychlých čelistech náklaďáku
ale o čistých jak nebe nožích železných jak chuť krve

ale já byl k sobě čestný až do konce
vždyť ten ubožák umíral v mé hlavě
ale opravdovou – psí smrtí
právě on vypouštěl své vnitřnosti ven
a tekla z něj krev
a stonání a šepot a poslední nepodařená slova
vypouštěl ven
právě on dělal ten vnitřní striptýz
na jaký jsem tak lačně čekal
a kolem nějž jsem tak soustředěně procházel na té žytomyrské ulici
maje bezstarostných 15 let

 

Děti jsou kruté

Děti je proč nenávidět
děti jsou kruté
nejčastěji kluci
ale i některá děvčátka jsou krutá až po vytržené cáry vlasů
po nehty podrápané obličeje
po vynalézavé klepy intriky hysterie historky

já jsem byl krutý já jsem i teď někdy krutý a jindy pak – dítě

seskupování se přidává dětem na krutosti
zakřiknutí jedináčci nejčastěji nepřežívají
o tom psali točili filmy a dokonce komiksy
o tom jsem psal už i já, krutě jsem psal, kromě jiného
v dávném dobrém textu „Hermetické Podzemní Krajinky“

já jsem byl krutý já jsem i teď někdy krutý a jindy pak – dítě

často píši o dětství – je to nějak zvláštně naléhavé pro mě
vší sílou se pokouším tam zůstat chytám se drobností a vzpomínek
za nitečky jež nás spojují – mne a můj stav
tak i teď to nezvedeně opakuji jako mantru a jako modlitbu
jako zaříkání jako říkanku jako pravdu
jako refrén jako nápěv
jako ženu s velikými rty jako ty mlčíš a mlčíš

já jsem byl krutý já jsem i teď někdy krutý a jindy pak – dítě

já znovu a znovu
já znovu a znovu

vítr vystřeluje nad vlny
člunek pluje je to plechová konzerva
kolem ostrůvky listů
kolem větévky a kamení

 

Walt Disney Stejně Žije
(Zoran Feryč a Něco z Otázek Víry)

přemýšlel jsem co se mi to opravdu přisnilo
nebo se přinejmenším zdálo
ale my sníme buďto kolektivními sny
anebo nesníme vůbec – a ve skutečnosti přebýváme ve všech stavech
a světlo nad našimi víčky se ničím neliší od Světla Hospodinova

ale vše pěkně po pořádku

když jsem četl další antologii pro lvovské fórum prodejců (c) Dněsterské
zjistil jsem že:
Zoran Feryč – senzací chtivý a poněkud skandální spisovatel – myslí jako já

myslí si
že
- Walt Disney nezemřel
- nevzpomínám si na rok jeho smrti – tudíž žádná smrt nebyla –
že
- jej kryogenně zamrazili ještě zaživa aby jej pak rozmrazili
až po našich bezčetných úmrtích rozpadech našich bezčetných těl…
- „Ale on ve skutečnosti nezemřel. Zamrazili jej ve velké mrazničce kde
se tělo bez problémů uschová…“
- ti netvoři jej zamrazili ti netvoři v něm svévolně zastavili veškerý pohyb
napadli jeho zdi…
- „Připojili jej k speciální aparatuře. Když vynaleznou léky vzbudí ho
proudem“
- je pouze Bůh Walt Disney je jeho nekonečný druhý příchod
to on nutí naše těla ještě za života drásat se zevnitř ¨
to on je zapřáhá do neuvěřitelných námah

to on je bolest a orgasmus to on je krev i léčivá
šťáva
- „Tělo se nachází v státní nemocnici okresu Reading v Pensylvánii…“

jak jen připustit že to všechno není jenom shoda fantazií, intuicí, dvou nostalgií

za animovanými filmy a děsy z netvořích hraček
rozum tomu není schopen uvěřit
a srdce – ono odmítá uvěřit že to vše – jsou fakta
že to je informace
protože v době kdy informace ztratila jakoukoli hodnotu a nevyžaduje si prověrku
kdy dokonce Nietzsche opravdu oblizuje pocukrované prsty na nohou Hospodina
fungují stařičké animované filmy podle vlastních pravidel v hlavě Disneyho
vysílají se přes jen jim známé kanály do každé každičké hlavy
a vyvolávají stejné sny a vidění tripy a dokonce pro všechny stejnou skutečnost

 

Bohdan-Oleh Horobčuk
z ukrajinštiny přeložil Juraj Gigac

zpět

ukrajinská literatura, ukrajinská poezie