* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *
POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny         Č. 3-4 (37-38)
         PROSINEC 2009
         ISSN 1505-1676
srbská literatura, srbská poezie

o autorovi
o překladatelu
zpět

Duško Novaković

Bitvy jsou dobojované, no a co pak

Bitvy jsou dobojované, no a co pak, řekneš:
Všechno se, jak vidíš, vrací do předchozího stavu
Přeživší teď mohou k sobě přilnout, dodáš
Při dlouhodobém řešení svých základních obtíží

Mír, to jsou teď zas matematické počty
Mezi brutto a získaným netto výdělkem
V zemědělství, průmyslu, řemeslnictví
A lecčems jiném, v závislosti na pokynech vlády.

A na procentu, vyhrazeném ze hry loto
Závisí, jak je zjištěno, klima v době míru
Jakož i rychlost zabezpečení bezdomovců
A sirotků a lidí s tělesnými vadami.

Samozřejmě, i revitalizace každého místa
které bojovníci, padlí za naši milou vlast
Potřebují, stejně jako protivníci, svůj mrtvý komfort
Ano, předepsanou hloubku a předepsanou šířku.

Samozřejmě, budeme trochu kupčit, smlouvat, ale
Budeme trvat, aby se v tom nepřehánělo –
Jelikož mrtví spadají pod boží kompetenci. A dost.
A my, jak se tak zdá, právě vůbec nikomu.

 

Řeznictví

Kde nic tu nic v ní, prázdná a bez zápachu
Balící papír na řeznickém špalku
Balící papír na pultu, na kase
I sekery jsou zamotané do balicího papíru a oblepené izolepou.

A mouchy, které teď sletí na sklo z celofánu
divže zklamaně nevykřiknou:
Chceme skutečnou národní knihovnu
S čerstvými výtisky masa! A ne prázdnou prosekturu!

 

Listí

Představ si, že se v Lese Umění
Tak, zčistajasna, rozlehnou všechna lidská ega
Vesmír by určitě propadl panice

Ticho by se stalo sestrou, která neví, sama vylekaná
Kterým směrem se vydat, komu nejdřív pomoci
Je dobře, že ega padají postupně, jako suché listí

 

Prohlášení o penězích

Jsou velmi efektivní, pandemické
Lidstvu se je nedaří vymýtit
Naopak, kvůli nim se zbrojí a nabíjejí zbraně

Vysazuje fundované bloky. To penězům způsobuje problémy
A nutí je vymknout se kontrole
Jednou nás peníze masově vyvraždí jako dobytek

 

Říkají mu Ježíšovým jménem,
týraného chlapce

Volají ho
On se neohlíží
Varují ho, on neběží

Pod ním vře asfalt
Nad ním skřípou oblaka
Krušno je i pro plačky

Křičí na něj: vstaň, řekni á
Oplakávají ho, drhnou kartáči
Kus po kuse ho sestavují
Skrz prsty klouže jako úhoř

Pokud jsi jeho druhu
Pokud jsi bratr, milenec, ctitel
Pokud jsi žák tohoto světa
Možná místo něj
Zařveš z kontinentu na kontinent:

Jen ne vláčení kamene, matko
Jen ne zatloukání hřebíku
Jen ne vychvalování před darmožrouty

Nechci jít za otcem, tam do stratosféry, daleko
Nechci jít od tebe
Od tvé sladké rýže se skořicí, matko

Nechci, aby se mě otec stále ptal
Kde jsi, darebáku jeden, vyvrheli, usmrkanče a osle
Tisíc let oběhlo od té doby, co jsi odešel z domu

Potupují ho a bijí kleštěmi, a on natruc,
Zpívá směrem k matce. Týraný chlapec.

 

Stručněji

Rozhodl jsem se, že změním styl naříkání
Budu psát stručněji
Lehčeji a současněji
Jako v telegramu

A ne každý den, převážně v úterý
A ne s plným žaludkem džuveče
Budu vybíravější, když budu brát
Verše ze skříně poezie

Budu usilovat o to, aby mi rozuměl i metař
i oblaka, i tráva, vítr
i skála, kterou moře bez ustání omílá
nebudu lhát, že mě něžnost pampelišky dohání k zoufalství

Urovnám to se sebou i v sobě, urovnám to se svým já
Už žádné diskuze na téma
Proč jsem se ještě nevzdal
Chci žít každý den rovnoprávně

 

Slavní

Vysáváni zvukově, ale i jako infra a supra snímky
Přelétáváme nad druhými národy, přes
Studené a teplé fronty, chvátáme přes Atlantik, pokračujeme
Přes různé velitelské místnostmi a odborníky na kosmogonii

Po obrazovkách se míhají naše místní dialekty pro květiny, vzorky na kobercích
A zástěrách, postava vesnického dohazovače, pop, který se vrací z pohřbu
Jsme malí a všechno se ví, kdo to s kým peče, i kdo smutní i kdo kvůli kýle
Sténá na záchodové míse, i kdo mlaská nad sklenicí broskvového kompotu

Ó, nenechávej nás, drahý Bože, nezavírej pamětní knihu, teď ne
Teď, když jsme slavní ve světě, když na nás dohlíží Pentagon.

 

Hit

I přesto, že jsme u večeře byli jen dva
V ložnici jsme byli tři
Já, ty a kniha básníka Charlese Bukowského

Nemohl jsem vydržet tvou, očividně
zcela ženskou oddanost k němu
A pro mě nic, jen hloupá otázka: píšeš?

Odsekl jsem bez pardonu: Bukowski!
Jdi, kamaráde, do koupelny a tam si hraj s hlemýžděm
Hrozně mě rozptyluješ, ztrácím sílu

Jinak usnu a budu snít, jak ty stojíš
Sám v nenavštěvovaném a omšelém knihkupectví
Obklopený celou tiráží svých neprodaných knih

 

Duško Novaković
ze srbštiny přeložil Mihad Mujanović

zpět

srbská literatura, srbská poezie