* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *
POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny         Č. 3-4 (37-38)
         PROSINEC 2009
         ISSN 1505-1676
polská literatura, polská poezie

o autorovi
o překladatelce
zpět

Józef Baran

Zanedlouho

zanedlouho
nezištnost
bude podezřelá

bude jí možná hrozit i vězení
za demoralizující vliv na
kapitalistické prostředí

zanedlouho
bude Kristus v nepřítomnosti odsouzen
ke druhému ukřižování

a poezii
odsoudí k vyhnanství
za destruktivní odvádění pozornosti
zjemňování citlivosti
a rozjitřování krásnými metaforami
nezdravých
fantazií
které nejsou kryty
šeky
ani jim podobnými
cennými papíry

 

Výběhy

někteří věří
že přijde Někdo
a dá jim svobodu:
Napoleon Elvis Presley
Jan Pavel II

nevědí
že se svobodou se člověk rodí
nebo ne

jedni se cítí svobodní dokonce ve vězení
spouštějí nitku představivosti
a mají výběh na celou zem

druzí žijí na
krátkém řetěze
jak vesnický vořech u boudy:
s náhubkem drezúry
s roubíkem konvencí

 

2

jedněm nestačí
výběh
odsud k měsíci

druhým cesta
za les a zpátky
vystačí na celý život

nakonec i tak
se všichni spokojí
s těsným horizontem
2 + 1

(pod podmínkou
že jsme jednorozměrní
a nemáme duši
rozpínající se
Odsud-Do-Věčnosti)

 

Z cyklu „Brazilské básně”

Konec cesty

byl jsem kejklířem

s točícími se
míčky nad hlavou
žongloval jsem
městy
      tvářemi
            hvězdami
uváděl do pohybu sebe
i obrazy krajin:
Brazílie
      Curitiba
            Porto Allegre
                  Santo Angelo
                        Guarani das Missoes
                                    Sao Paulo

v hlavě se točilo
hvězdnaté planetárium noci
s Jižním křížem
a měsícem vzhůru nohama

otáčel se kolotoč
svátečních dní
a každý byl
překvapením
tak jako ty v dětství

vtom

věci
padají na svoje místa
kolotoč zastavil se za jízdy
letadlo se opět střetává s letištěm Okęcie
svět obyčejní
stáčí se do klubíčka glóbu

slunce hvězdy měsíc
se vracejí na stará místa

dům se ženou s psacím stolem se vracejí
na svoje místa

nehybní
kaleidoskopy krajin

i já
nehybním
přestávám se měnit
pěnit
oblékat do cizího peří
získávám váhu
zemi pod nohama
stáčím se jako hoblina
kolem své osy

míčky
uvolňují se z mých rukou
mění orbity

 

S globální maskou

vymontovat z člověka
citlivost
potom už mu nic
nepřekáží
aby se stal
ideálním
automatem
na život

je jich stále více
novověkých
multifunkčních
dokonale seřízených

s otvory na oči
uši
nos

s globální maskou na tváři

Hotel Cesar Business v Sao Paulu, září 2009

 

Stařečci v Guarani das Missoes

Rychle zapadá slunce
V Guarani das Missoes
Kde piju čaj na verandě
s Kazmírem a jeho sestrou Marií

Chtějí abych vyprávěl o Polsku
které neviděli a neuvidí
Přivezl jim ho v srdci děda
do Guarani das Missoes

Ona je už deset let sama
On čtyři dny vdovcem
„Podívej, jak je ten život krátký,
a jak je člověk nakonec sám!”

„Vím, bratře, jak je ti těžko
sama jsem to zažila,” vzdychá ona
Slunce je stále níž a níž
V Guarani das Missoes

----------------------------------

Stařečci mi mizejí v očích
Už rozmlouvám s jejich stíny...

Stařečci mi mizejí v očích
Už rozmlouvám s jejich stíny...

V Guarani das Missoes

 

Pobrazilská reflexe

Polsko
země přesně
na mou míru

Zjevně nejsem Člověkem
Velkého Formátu

1,64
vv botách Tatr
a v klobouku z Baltu

 

Józef Baran
z polštiny přeložila Lenka Daňhelová

zpět

polská literatura, polská poezie