* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *
POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny         Č. 3-4 (37-38)
         PROSINEC 2009
         ISSN 1505-1676
ukrajinská literatura, ukrajinská poezie

o autorovi
o překladatelu
zpět

Nazar Fedorak

ŽADAN
pseudolyrická antipoema

1

Smráká se.
Na Myronosycké ulici v Charkově1
se to odehrává o půlhodiny dřív
než, řekněme, ve Lvově.
Taková je už geografie.
Tož, když haličské děti ještě dovádějí v pozdní den,
na ulice Charkova vyskakují psi.
Za nimi – jejich pánové.

 

2

Žadanův tchán se svým pejskem2
ani v nejmenším nedělá dojem Jiřího s drakem3,
proto se na dvoře objevuje s bázní
a, když postřehne zetě ve společnosti skupiny „Kaljekcija“4,
mlčky jde dál.
Serhijovu tchýni drží v práci
starosti.
Vrací se pozdě a slyší, jak zeť
hlučně skanduje v doprovodu skupiny „Kaljekcija“
obecně známý lexém na pět písmen.
Tchýně zrudne a jde vařit večeři pro mínus jednoho.
Nezajímají ji podrobnosti – že její zeť
zrovna citoval –
a to ne Podika5,
ale Mao Ce-tunga v originále.
Manželka Svitlana6, která přijela z Kyjeva,
najde na gauči rozmetané zásoby
marihuany a kořalky v tílku7 svého muže
a postele synovi8 lůžko.

 

3

Nazar Fedorak a Žadan se seznámili v 90tém
roce v Rivném
na všeukrajinské olympiádě mladých filologů.
Se svými básněmi debutovali téměř zároveň –
v „Četverhu“ v roce 19939.
Ten první od té doby jenom degeneruje,
o čemž svědčí osobitně tenhle opus,
druhý – zatemňuje zrak všem na Ukrajině
včetně Prezidenta10,
nad jehož hotelem prolétávají jenom ty nejobrovitější vlaštovky11.

 

4

Lvované (hudebníci a spisovatelé)
rádi propijí čas ve vlaku „Užhorod – Charkov“,
aby na další den
přinesli poruštěnému publiku
píseň i slovo ukrajinské.
Hudebníky, poety a publikum vybírá, samozřejmě, Žadan12.
Lvované (hudebníci a spisovatelé)
Drze vylézají na dlažbu
největšího náměstí v Evropě13,
skřípají zuby na Lenina14,
očima střílejí do Deržpromu15
a, aniž by se předem domluvili, hledají, kde by se ochmelili.
Na pomoc jim přichází Žadan
s čepicí na hlavě, jež by za svou považovali
i Usáma bin Ládin i Jehud Barak.16
Blahodárných sto gramů tlumí haličskou slušnost
a u Lvovan (hudebníků, podtrhávám, a spisovatelů)
se objevuje přání stlouci
všechny ty charkovské Rusáky.17

 

5

-- Zadržte, -- říká Žadan18. --
V tomto městě do mohyly padl Chvyljovyj19,
odsud vedli do žaláře a na popravu
květ ukrajinského národu.
-- Hej! – říká Žadan
(„hej“ v dobrém smyslu toho citoslovce), --
nebylo snad už dosti těch obětí?!
…Celý Charkov si s úlevou vydechl.

 

6

Před současným lit. procesem se
stejně jako před smrtí nedá ukrýt.
Gender studies paní Zabužko20
vás doženou na ženevské, washingtonské21,
a ještě pravděpodobněji – na bachmačské22 – toaletě.
To samé platí pro básně Serhije a Teťány Dzjub23,
stati Saška Jarového24 v „Litukrajině“,
audionahrávky Jurije Pokaljčuka25.
Tak se dále nedá žít,
rozhoduje se tak nějak podvědomě Žadan,
balí švestky, plive na práci26
a čouhá se někam do zapomenutého Norimberku,
kde na něj čekají takové neprůměrné osobnosti
jako spisovatel Jurko Andruchovyč,
který zanedlouho oslaví svou sedmou dekádu27,
a Čech-emigrant Valtr Záhorka28,
kterého ubíjí svou abstinencí
už sám název sbírky S. Žadana „Pepsi“29.
Ve společnosti těch ještě navzájem neseznámených lidí
může Žadan snít o pašování koní,
o obchodě s otroky,
o nějakých sexuálních manévrech30,
o kterých pak po nedělích vypráví
vedle cerkvi celý ukrajinskojazyčný Řím31.

 

7

Cesta domů…
Po obou stranách cení zuby a svítí prohnilá Varšava32,
stíny báťušky Hamleta, doktora Fausta, fýrera-teplouše33
mávají batistovými šátky
a přejí šťastnou cestu ukrajinskému básníkovi.
Savka. Vstřícná Marjana Savka34,
se na den uvolnila od svých povinností
vůči knihovně, svému muži
a Marianně Kijanovské35,
a potkává se s Žadanem na plastových židličkách36
a v rukou drží měkkou hračku
něžně- nakyslé barvy37.

 

8

Ten jeho zšedlý obličej, slzy jeho – hnědavé38,
ženské (ty Gruzínky, kůr…39) jej prosí: „Miluj!“
Ale on se do své čtvercové
charkovské temnice
k druhu Valerovi Bondarju40 vrací z bitvy.

 

9

Tak plynou hodiny a dny,
tak plynou léta a desetiletí.
Kdepak jste, básníci-devadesátníci?
A kde vy – osmdesátníci (kromě Herasymjuka41)?
Útlá postava jednoho charkovského metaforisty
zastupuje všech před Bohem ukrajinské múzy –
takovým sluncem oranžovým42.
Vážení, v naší době antologií a resumé,
minimálního rozumu a internetu
vyráží Serhij Žadan do huculských hor43,
aby dobyl poslední tvrz –
mentalitu Malkovyče a Herasymjuka.

 

10

Kdo je to Roman Skyba?
Tato otázka ještě ne tak dávno byla rétorická.
Teď je na ní nutno odpovídat,
a to pokaždé jinak.
On chtěl být nositelem Nobelovy ceny,
Pročež spal v telefonní budce44.
A hele Žadanův Buddha
v obklopení skytských bab45
zdaleka zvysoka vidí
Stockholm a v něm (posléze)
nonkonformistu podobného na Brodského46
ve frakаu z garderoby divadla „Arabesky“47
a s nobelovskou řečí se strašlivým slobožanským akcentem48.

 

11

A ještě přijede do Irpině49
tam, kde kdysi chlastal,
kde dral všechny laňky jako jelen
a kopal fotbalový míč, --
na setkání s mladým
bohatým starým prďoušem50.
A řekne pak básnířka velké váhy
svému, řekněme, Dímovi:
„Představ si, Dímo,
já viděla Žadana“.

 

Nazar Fedorak
z ukrajinštiny přeložil Juraj Gigac

1. V době psaní antipody právě na té ulici v Charkově bydlel Serhij Žadan.
2. Někdejší Žadanův tchán má opravdu psa (přinejmenším ho měl v době psaní této antipoemy).
3. Odkaz na báseň S. Žadana „Svatý Jiří“, jež končí slovy: „… svatý Jiří se vrací do prostorného podzimního bytu, / a pod bránou kvílí drak / jako vyhozený pes“.
4. Známá charkovská rocková skupina, jejíž hráči jsou životními přáteli S. Žadana a mnoha dalších současných ukrajinských literátů.
5. „Podik“ – citlivá familiární přezdívka Lese Podervjanského, známého audiodramaturga – absurdity a blafaře, zároveň však také nedostižného socrealisty. Postupně vchází do ukrajinské literatury přinejmenším jako rovný mezi rovnými.
6. Bývalá Žadanova manželka se opravdu jmenovala Svitlana.
7. V době psaní antipoemy se S. Žadan nevyznačoval atletickou figurou. Tak například nazval V. Neborak v jednom ze svých esejů S. Žadana „rostlinou“.
8. Jedná se o skutečného syna S. Žadana – Ivana.
9. Nevelký umělecký výmysl. Autor a hrdina antipoemy debutovali v různých místech. Kupříkladu I. Lučuk tvrdí, že debut obou poetů se odehrál v rubrice „Parnaslend“ nezapomenutelných lvovských novin „Ratuša“ ještě před rokem 1993. Historickým faktem však zůstává, že právě v časopise „Četver“ byly v roce 1993 paralelně umístěny výtvory N. Fedoraka a S. Žadana.
10. Konkrétně se jedná o L. Kučmu.
11. Odkaz na báseň S. Žadana „Ukrajinské aerolinky“, kde lze najít takové řádky: „… už vlaštovky přelétávají nad hotelem prezidentským / … život jenom začíná vojíne svět není tak strašlivě obrovský…“ .
12. Narážka na různorodé literárně-hudební festivaly pořádané S. Žadanem v Charkově.
13. Podle charkovské lidové legendy se právě toto místo pyšní největší plochou náměstí na světě.
14. Bohužel zrovna na tomto náměstí dosud ranní zrak památník odiózního vůdce světového proletariátu.
15. Deržprom – jedna z největších architektonických památek v Charkově, gigantická skleněná budova v konstruktivistickém stylu 20.-30. let 20. st.
16. Co se týče úboru hlavy, o němž je řeč v textu antipoemy, nelze jej prakticky vůbec popsat, - to se prostě musí vidět.
17. Narážka na nízký status ukrajinského jazyka v Charkově v době psaní antipoemy
18. Možná jde o odkaz na báseň S. Žadana „Islám“, v níž lze číst: „ …dobré moře – mrtvé moře / říká ježíš…“
19. Chvyljovyj (skutečné příjmení: Fitiljov) Mykola – ukrajinský spisovatel, opustil nás dobrovolně v Charkově v roce 1933.
20. Zabužko Oksana Stefanivna – ukrajinská poetka, esejistka, vědkyně a literární kritička, nedostižná v organizaci autorských literárních večerů. Trápí ji gendrové problémy.
21. Ženeva a Washington – místa, kde pracovala a oddychovala O. Zabužko
22. Snad se jedná o narážku na Kostju Moskaljce, ukrajinského spisovatele, barda a filozofa, který bydlí v Bachmači.
23. Velmi plodné a společensky aktivní rodinné duo současných poetů, a podle názoru autora antipoemy grafomanů.
24. Oleksandr Jarovyj – kandidát filologických věd, spisovatel a literární kritik, blízký Spolku spisovatelů Ukrajiny.
25. Jurij Pokaljčuk – kandidát věd, spisovatel a revolucionář, první prezident Asociace ukrajinských spisovatelů. V době psaní antipoemy – člen Národní rady pro otázky televize a rozhlasu Ukrajiny. Rád deklamuje své texty za zvuků hudby a pak rozmnožovat obdržené nahrávky.
26. Jedná se o přednáškovou činnost S. Žadana na jedné z charkovských VŠ.
27. Odkaz na báseň S. Žadana: „Hudba pro tlusté“, která začíná slovy: „jurij andruchovyč v tom útulku pro letité / haštěřivý sedmdesátiletý spisovatel…“. Ve skutečnosti bylo Juriju Andruchovyčovi v době psaní antipoemy 41 let.
28. Český novinář a básník, který v době psaní antipoemy žil v Norimberku a psal básně v němčině, proslulý vyprávěním o známosti s Jurijem Gagarinem a o útěku na kole z Čech do Spolkové republiky Německo, jakož i svým sklonem k požívání silných i slabších alkoholických nápojů. Nyní, bohužel, už nebohý.
29. V roce 1998 vyšla v Charkově společná knížka S. Žadana a V. Zahorky. Žadanova část nesla název „Pepsi“.
30. Parafráze slov z interview S. Žadana pro lvovské noviny „Postup“ z konce roku 2000.
31. Narážka na záplavu ukrajinských dělníků v Itálii v době psaní antipoemy.
32. Narážka na báseň S. Žadana, v níž jsou tyto řádky: „Dítě moje, my jsme následky těch revolucí / podívej se, jak nám svítí prohnilá Varšava…“.
33. Narážka na báseň S. Žadana „Stanice pro německo-fašistické okupanty“, v níž lze číst tyto řádky: „… zajisté jste vy sami neviděli, zajisté vám odešel zrak, / že váš rajch byl fatamorgánou a váš fýrer – pederaste…“.
34. Současná lvovská poetka , někdejší účastnice někdejšího dívčího lit. seskupení „Tuha“.
35. Rovněž současná lvovská poetka a někdejší členka „Tuhy“, studovala spolu s M. Savkou. Obě pojí nerozlučné životní přátelství. V antipoemě jde výhradně o přátelské povinnosti.
36. Místo vedle Lvovské vědecké knihovny NAV Ukrajiny V. Stefanyka.
37. Ve skutečnosti jsme tu hračku, jež reálně existovala v přírodě, stejně nekoupili.
38. Narážka na báseň S. Žadana „Zruinování Jeruzalému“, který končí těmito řádky o rytíři: „… A šedá byla jeho tvář / stékají slzy hnědé“.
39. Snad jde o členky ukrajinského seskupení „Černé září“, jež byly národností Gruzínkami, ale rovněž narážka na řádek z básně S. Žadana „Ukrajinské aerolinky“: „… no cožpak – říká prezident – Gruzínci kůr…“.
40 Valerij (Valjer) Bondar – charkovský umělec – grafik, životní kamarád S. Žadana.
41. Vasylj Herasymjuk jakož i později zmíněný Ivan Malkovyč – ukrajinští básnící-osmdesátníci , původem Huculové.
42. Narážka na báseň ukrajinského básníka-šedesátníka I. Drače „Balada o slunečnici“, která končí těmito řádky: „Poezie, slunce mé oranžové! / Každou chvíli jakýs klučina / Odkrývá tě pro sebe, / Aby se stal navěky slunečnicí“.
43. Narážka na vyjížďky S. Žadana s rodinou lvovského rockového hudebníka M. Barbary na dovolenou do huculských Karpat.
44. Lvovský, a v době psaní antipoemy také kyjevský básník Roman Skyba opravdu žije snem získat Nobelovu cenu za literaturu. Jeden z nejznámějších veršů R. Skyby začíná slovy: „Já žiji v telefonní budce…“.
45. Narážka na báseň S. Žadana „Buddha seděl na vysoké mohyle…“, kde jsou, mimo jiné, tyto řádky: „Chrabrý Buddha zastavoval hordu, / Lekal je peklem, sliboval karmu, / A s babami opět seděl o samotě, / Hleděl na step jak na ztracenou kartu“.
46. Nositel Nobelovy ceny J. Brodskyj – jeden z oblíbených poetů S. Žadana.
47. Hlavní režisérka a umělecká vedoucí charkovského divadla „Arabesky“ – bývalá manželka S. Žadana Svitlana Oleško, která už jednou byla v antipoemě zmíněna.
48. Charkov, kde bydlí S. Žadana, je neoficiálním centrem ukrajinského regionu s etnografickým názvem „Slobožanščyna“.
49. Irpiň – město v Kyjevské oblasti, v němž se v tzv. Domě tvorby někdy organizovaně, jindy i spontánně scházejí za účelem odpočinku a tvůrčí práce ukrajinští spisovatelé.
50. Opět narážka na báseň S.Žadana „Hudba pro tlusté“ a rovněž i na V. Neboraka, v jehož dílech a ústném vyjadřování se možná z času na čas setkat se slovným spojením „starý prďouš“, což se většinou týká lyrického hrdiny nebo samotného vyprávěče.


zpět

ukrajinská literatura, ukrajinská poezie