* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *
POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny         Č. 3-4 (37-38)
         PROSINEC 2009
         ISSN 1505-1676
bosenská literatura, bosenská poezie

o autorovi
o překladatelce
zpět

Predrag Bjelošević

V hejnu komárů poznal jsem bratra

V hejnu komárů poznal jsem bratra
v hejnu krutých komárů vynikal
v hejnu komárů, kteří bzučeli k nevydržení na špičce nosu

První přiletěl pod moji svítilnu
první se spálil o její rozžhavenou hmotu
první plivnul na naše společné zrcadlo
                  Světlo
které den, jen na chvíli, dělá viditelným

V hejnu komárů poznal jsem bratra
v hejnu namrzlých komárů vedle řeky
v hejnu slepých komárů vynikal
mlčením

Nepřemýšlel jsem o důsledcích
otevřel jsem náruč
rozepnul košili
přál jsem si obejmout jen jeho
jenom jeho jediného oživit

A hned slepí hlídači řeky
omámení moji lidskou krví
leželi pod nohama
s úmrtní snahou odebírali krev jedni druhým

Jenom jeho moje krev nemohla zabarvit
jenom na něho můj jed neměl vliv
jenom on moji krev vyplivnul do řeky
i jako kdyby se nic nestalo
začal bzučet sám na druhém břehu

Dneska jsem zase vedle řeky
za mnou jsou léta století nepochopení
ryby se na mě s posvátnou úctou dívají pod krápníkem
ptáci na větvích mě zdraví teplým výkalem
ale já nejsem nešťastný kvůli tomu
vím, že na druhém břehu je můj bratr
stejným mlčením holdujeme lovu
a voda, která nás na první pohled rozděluje
- bubláním - ještě silnější váže naše břehy

 

Pták s rolničkami

Když letěl nad domem
vypadalo, že nebe je krátké
a jeho rychlý stín obrovský

- Je to pták s rolničkami
říkával mi do ucha otec
Nedívej se na něho takovýma očima
mohl by udělat hnízdo v podkroví
a už zítra
hejno ptáků
vyhrálo by nad jeho krásou

a sborová píseň je smutná píseň
létaní v hejnu je odrazem bezmoci
opatrně se zvedni z jeho stínu
ať volně létá
vycpaná křídla dělají z nebe nesmysl

 

Návrat dopředu

Jedu dozadu
možná skrz zeď možná mimo čas
všechno co je za mnou
není tak velkou překážkou
jen ať je na lidi vidět

Holohlavý vyhýbám se slunci
žhavé čelo osvětluje cestu, kterou jedu
jsem si vědom, že na mých krocích záleží
jakou rychlostí se Země bude otáčet
že na mých zvrhlých myšlenkách závisí
její bezpečí a krása

Když chodím nazpět všechno co mi bylo daleko
jako, že se stává bližší a blízké

O, jak průhledný je strom
s hustou korunou mytických jmen
o, jak světlé je dítě
které do jeho základu těžkou botou kope
tam kde je nejcitlivější

Já neustále jdu nazpět
proto můj sen nemůžete zastavit
jako špatný televizní seriál
nebo jako nitku nůžkami přeříznutou
když slepě pospícháte dopředu
s uzlíkem snů v náruči
z něhož vás marně upozorňuji
na Sebe na Nás na Ony kteří přicházejí

 

Pátek

Jestli mě ten den někdo spatří
ať mi se volně přiblíží a přip
omene, že je Pátek, a že jsem dva dal
ší dny volný být sv
ůj a mrtvý pro okolí Diky
této pozornosti možná už zí
tra nadšený sobotou budu slavit i v ne
děli a to všechno kvůli matičce noci
která na mě každou sobotu čeká s otev
řenou náručí a na hvězdném kob
erci drží od rána abych ji už nevím po
kolikáté povídal ukolébavk
u o Pátku do kterého upřímně věřím
protože od jakživ pro mě měl nejv
íc lidského pochopení, i když
všichni tvrdí že je čtvercovitý hrana
                  tý černý a nevěstí nic dobrého +++++

 

Být člověkem, forma, báseň

Být člověkem – umožnit básni
aby se projevila skrz nejrůznější formy

Být formou – nedostatečné pro báseň
nerozumné pro člověka

Být básní – převýšit člověka
vyjít z formy

 

Predrag Bjelošević
z bosenštiny přeložila Sandra Vlainić

zpět

bosenská literatura, bosenská poezie