* POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI * OBROBJA * POBOCZA * KRAJNICE * RUBOVI *
POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny         Č. 3-4 (37-38)
         PROSINEC 2009
         ISSN 1505-1676
slovenská literatura, slovenská poezie

o autorovi
o překladatelce
zpět

Rudolf Jurolek

Zaokrouhlené

. . .

Co najít, jakou ještě krásu,
jakou radost?
Všechno už se stalo.

A přece jdu,
nacházet minulé:

sníh, stále bílý,
stín stromu, stále vlídný,
svůj dech, stále teplý:

minulost, stále schopnou
přítomnosti,

báseň, stále schopnou
života.

 

. . .

Tak mi je smutno,
až by jsem chtěl obejmout
prázdno.

Tak mi je smutno,
až nevím, co si počít
a kam se podít.

Tak mi je smutno,
že neudržím v ústech
jediné slovo.

Tak mi je smutno,
až jsem si musel založit oheň:
ať hoří a laská.

 

. . .

Někdy už nemůžu: nejradši
bych si lehl do trávy a splynul
se zemí a nebem.
Nebýt – jaké by to bylo božské!
Být je lidské.

 

. . .

Vítr nese nad poli bílé chumáčky z odkvétajících vrb.
Padnou kamsi a ztratí se, i když v sobě nesou
všechnu krásu světa.

Kolik snů přijde vniveč,
jen proto , že realita světa se s nimi neshoduje.

Ale sny se neúnavně vracejí,
vynalézavé, mění podoby, permutují,
v novém a novém pokusu o věčnost.

 

. . .

Ejhle: slovenský básník.
To malé, útrpné nic.
Ani pes po něm neštěkne.
Ani moucha si na něj nesedne.
Dokonalé mimikry prázdna.
A přece, hle, jaký nezmar!

 

. . .

„Toto je vrchol života,“
řekne jistá Portugalka Sophia
a dále hledá, ale nemůže najít, cestu do ráje.

Když na to myslím, svítí slunce
voní rozpálený asfalt,
neuvěřitelně chutnají lesní jahody
a ve stínu starých stromů
blaženě chladí vánek.

Ráj někdy míjíme jen o chloupek reality,
o chybějící proton jasu.

 

. . .

Co dělám, když nic nedělám.
Například.
Škrábu se za uchem.
Přemýšlím. Jen tak. O tom, co mě první napadne.
Smrkám do pomačkaného kapesníku.
Pomalu kráčím polní cestou.
Potkávám skupinu italských turistů a turistek.
Na jednu, v hráškovém tričku, se usměji.
A ona na mě.
To je všechno.

 

. . .

Aha, skutečnost je i tady,
pod mohutnými listnáči a borovicemi,
v chvějivém jasu léta: můj život.
Jsem tu a nemám k tomu co dodat.
Existence je dokonale zaokrouhlená.

 

. . .

Co tam celé dny děláš? ptají se.
Chodím do hor, odpovídám,
jím lesní jahody,
dívám se na louky a do nebe –
a jsem šťastný.
Co více můžu pro svět udělat?

 

Rudolf Jurolek
ze slovenštiny přeložila Lenka Daňhelová

zpět

slovenská literatura, slovenská poezie